Jestli jste se sem nějakým způsobem dostali, tak to tu aspoň omrkněte...!!!!A hlasujte v anketě díky....

Katka....

11. července 2007 v 9:32 | Ivska |  Příběh
ilustrační obrázek
Kateřina se slastně protáhla a přimhouřenýma očima pozorovala podzimní slunce za okny. Poslední říjnový den a teplo jak na začátku léta, mně teda globální oteplování netrápí, pomyslela si a začala se hrabat z postele. Je sobota, spěchat nemusí, ale domluvily se s mamkou, že půjdou nakupovat. Žádné módní butiky, žádna kosmetika, ale dupačky, plenky, lahvičky… Mámino břicho už bylo prostorově velmi výrazné, jak poznamenal bratr Honza a myslel si, bůhvíjak je vtipný. Máma měla ještě nějaké 4 týdny do termínu porodu, vše bylo v pořádku (zvracet přestala v polovině května a zvládla i rodinnou dovolenou v jedné klidné zátoce Středozemního moře), dokonce už věděla, co se narodí, ale odmítala to komukoliv prozradit.

"Takže dnes doladíme poslední drobnosti a pak už se patrně nehnu," přivítala Kateřinu u snídaně. "Jsme dnes samy, táta doprovází klienta na nějaký hon na Brdech a Honza randí s tou svojí Martičkou," oznámila a jednou rukou uštipovala croissant a druhou listovala v asi stopadesátém katalogu s potřebami pro nastávající matky. "Mami, prosimtě, nepřeháněj to, vždyť už máme věcí jak pro středně velkou mateřskou školku," tlumila matčiny nakupovací vášně Katka. Její obvykle šetrná mamka se poslední tři měsíce změnila v shopingovou dračici: Všechno by nejraději kupovala hned dvakrát. ("To pro jistotu, kdyby se mi něco hned zničilo," vysvětlovala svoje podivné chování pokaždé, když se vrátila z nakupovacích nájezdů a její auto přetékalo balíčky a taškami.) Také donutila všechny dostupné přítelkyně, aby se vrhly na svoje zásoby oblečků po potomcích, a VŠECHNO opravdu odebrala a nanosila do nového dětského pokojíčku. "Dnes se mrknem po kočárcích, ale kupovat ho nebudem, to nosí před porodem smůlu," seznámila Katku s programem a hlasitě zahekala: "To bude den, jsem jak fotbalový míč: Kopou a kopou. Katka se na ni pozorně zadívala: "Mami, jsi v poho? Jsi nějak pobledlá…" "Neboj, Kačenko, jen jsem asi snědla něco, co mu nechutná, tak sebou hází. Všechno je v pořádku. Jsi hotová? Tak jdem, ať jsme s tím v poledne hotový, pak si skočíme někam na oběd a odpoledne se stavíme za babičkou Boženou." Katka se nadechovala, že vysloví s poslední částí plánu prudký nesouhlas, ale mamka přišla s neotřesitelným argumentem: "Když ji navštívíme my dnes, nepřijde vyzvídat ona zítra na nedělní oběd. Já si dnes vyslechnu pár rad, jak je dobré nechat mimino brečet, aby nebylo změkčilé, a zítra budeme mít klidnou neděli," shrnula mamka svou strategii, popadla kabelku a klíče od auta a odkolébala se ke dveřím. Katka se vydala za ní a krabatila čelo úsilím, jak se snažila vybavit si, co jí v předchozí konverzaci bouchlo do uší. Nemohla si vzpomenout, tak pokrčila rameny a v duchu nad tím mávla rukou, zamkla a přisedla do auta.

V obchodním centru kupodivu nebylo moc lidí - bylo nádherně, počasí lákalo spíš do přírody než k nakupování. Mamka se dychtivě vrhla na kočárky, zkoušela nejrůznější polohování, a dokonce si nechala předvést i super vozidlo pro dvojčata! Katka ji znala jako hodně důkladnou osobu, ale tohle… "Katuško, mně už se chce zase na záchod, pojď, podržíš mi kabelku, ano?" "Jasně, mami, a pak si na chvilku sednem, jsi jako stěna," souhlasila Kateřina a zamířila ke dveřím s panenkou. Po deseti minutách se náhle z kabinky ozval mamčin přidušený hlas: "Kačenko? Jsi tady někde?" "Jasně, mami, jsem tady." Na podlaze pode dveřmi jedné z kabin se objevila mamčina ruka s mobilem: "Katuško, prosímtě, mám tam číslo do porodnice, zavolej tam, praskla mi voda, už to začalo…" Zmatek, který se zmocnil Kateřiny, byl nepopsatelný: "Jak jako začalo?! Vždyť máš rodit za měsíc!… Tak jo, hlavně dýchej, mami, DÝCHEJ," už téměř hystericky zavřeštěla Katka a horečně hledala v seznamu porodnici. Jen kdyby si tak vzpomněla, jestli je p po k, nebo ne… "Neječ, Káčo, a nejsme v Chicago Hope, já vím, co mám dělat, nerodím poprvé," skoro se zahihňala máma a pootevřela dveře kabinky. Katka mezitím našla číslo, vytočila je a chrlila ze sebe: "Porodnice? Moje máma na záchodě rodí … V obchoďáku, vedle drobného zvířectva … Ne, o stazích nic neříkala, jen to o té vodě … Jasně, ale rychle, prosím!" "Už jedou," vydechla a podívala se na mamku. Ta se jen šťastně usmívala: "Kačenko, děkuju, zavolej tátovi a myslím, že bys měla něco vědět: Víš, já vám nikomu neřekla, co to bude, protože tady nehraje roli pohlaví, ale počet - jsou to dvojčata, kluk a holka, Anička a Petr. Mohla bys zítra objednat ten tmavozelený kočár pro dvojčata a ještě jednu postýlku?" Katka jen lapala po dechu: "Jistě, mami, samozřejmě. Dvojčata? Fakt?!" Vtom už se rozlétly dveře a dovnitř vpadli dva zdravotníci: "Tak kdepak máme rodičku? To jste vy?" řítili se ke Kateřině. Ta jen ukázala za sebe, kde se o stěnu opírala její matka a očividně se chystala porodit bratra a sestru.

V porodnici šlo všechno hrozně rychle, a když se pozdě odpoledne taťka dostavil, byl už hlavou šestičlenné rodiny… "To je mi teda překvapení," šeptal a zamilovaně hladil dva malé spící uzlíčky. V tu chvíli Katce došlo, co jí při ranním rozhovoru nesedělo - myslela si, že se přeslechla, ale ne, mamka opravdu použila množné číslo: Kopou a kopou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama