Jestli jste se sem nějakým způsobem dostali, tak to tu aspoň omrkněte...!!!!A hlasujte v anketě díky....

Ještě jednou Katka...

22. července 2007 v 21:12 | Ivska |  Příběh
ilustrační obrázek
Katka otevřela oči, ještě omámené spánkem, nevrle zabručela na budík, přetáhla si deku přes hlavu a neučinila jediný pokus vyskočit rovnýma nohama radostně a zvesela do nového týdne. Právě uplynulý víkend byli její rodiče opravdu ve formě: Od pátečního večera až do nedělního oběda se neustále dohadovali, poštěkávali na sebe, častovali se jízlivými rýpanci a neustále si něco vyčítali. Nedělní oběd tomu učinil přítrž, neboť dorazila babička, tátova matka, a to zmlkli úplně všichni. I obvykle uňafaná čivava se stáhla… A přitom by táta i mamka měli být úplně v pohodě: Tátovi se v práci víc než dařilo, domek na okraji města, kam se přestěhovali vloni, byl už zaplacený, mámina kavárna taky slušně prosperovala a Katčin starší brácha se dostal na vytouženou techniku a po nekonečných pěti letech odložil basovku, na kterou mu to ani trochu nešlo, a rozpustil svou v pořadí třináctou kapelu, s kterou hodlal srazit MTV na kolena. Zdánlivě vše v pořádku, sen o šťastné rodince v reálu, ale mezi rodiči to už měsíc neskutečně skřípe. A když do toho dorazí babička Božena, která o sobě ráda a často prohlašuje, že je zneuznaná intelektuálka a první feministka v zemi, a neustále všem uštědřuje nekonečné přednášky o věcech, kterým nerozumí, spisovnou češtinou, kterou neumí, je pak opravdu zábavnější strávit neděli v krematoriu…

Katka se začala mrzutě hrabat z postele, když vtom ztuhla: Z koupelny vedle jejího pokojíku se ozval divný zvuk, vzdech, vzlyk… přidušený pláč. Katka po špičkách došla ke dveřím a potichu je pootevřela. V domě panovalo nezvyklé, hrobové ticho. Žádné rádio, zvuky tekoucí vody, výkřiky: Kde mám tu bledě modrou košili, sakra?! nebo Neviděli jste mojí empétrojku? Nic, jen ten tichý, zadržovaný pláč z koupelny. Katka si dodala odvahy, došla ke dveřím a otevřela je: Na vaně seděla máma a po tvářích jí tekly slzy. Katku to zarazilo, nikdy mámu neviděla plakat, nikdy ji nezažila smutnou, a teď ji tu vidí sedět jak hromádku neštěstí:
"Co se ti stalo?" vypravila ze sebe.

"Mám opravdu velkej problém," vypravila ze sebe máma a nadechla se, že ještě něco dodá, ale místo toho se ještě víc rozplakala. Katka se k ní váhavě přiblížila a začala ji hladit po vlasech.

"Ty moje holka," zašeptala máma vděčně a objala Katku v pase. Chvíli tak zůstaly, pak se máma rozhodně zvedla z okraje vany: "Co chceš k snídani? Hodím tě do školy autem, je už dost pozdě. A odpoledne skočíme k švadleně na zkoušku - ty tvoje šaty na ples už budou hotový," vplula bez varování do své obvyklé role a vyšla z koupelny. Kateřina jen zírala. Ve dveřích se máma ještě otočila: "A na tohle tady zapomeň, pusť to z hlavy, to my stařenky před přechodem občas míváme," dokonce se usmála a zmizela. Katka se jako ve snách umyla, oblékla a nasnídala. Máma ji odvezla do školy a celou cestu vykládala těžko uvěřitelné historky o tom, jak byl její brácha kouzelné miminko. Před školou se Katka odvážila zeptat, kam tak náhle zmizel brácha s tátou. "Táta jel na jednání s klientem do Prahy, tak tam Honzu odvez," vysvětlila máma a dala Katce pusu, čímž zatrhla všechny další otázky.

Celý den se Katce honily hlavou všelijaké myšlenky: Jaký by mohla mít máma problém, aby nad ním plakala, místo aby ho řešila? Má táta nějakou ženskou? Bude se muset Honza ženit? Není někdo nemocnej? NECHCE SE BABIČKA BOŽENA PŘESTĚHOVAT K NÁM? Tahle poslední alternativa přivodila Katce stav podobný mdlobám… Ještě že dnes byli učitelé vlídní a shovívaví, nikdo se nepokusil proklepnout Katčiny znalosti, všichni se teď semkli a společně hodlali - učitelé i studentstvo - přežít blížící se maturity se zachovanou duševní rovnováhou.

Před školu, během obvyklého posezení na stařičké pumpě, která stále odolávala ředitelovým pokusům o celkovou modernizaci objektu školy, Katčina nejmilejší přítelka Hana jen tak mimochodem prohodila: "Ta tvoje máma je pořád pěkná, jak to dělá? Bylo jí už 45, ne?" dodala a bylo jasné, že si myslí, že v tak pokročilém věku se ženám zapovídá přitažlivý vzhled. "Ale trochu jí z tý její kavárny hrabe, ne? Viděla jsem ji na gyndě, seděla v čekárně a pořád něco, mezi námi, dost zběsile, počítala v diáři. A povídala si u toho!" Katka na Hanu vytřeštila oči: "Cože dělala?!" "No, vždyť ti to povídám: Čmárala si do notesu a huhlala něco jako: Já se z toho zblázním, to snad není možný a tak," popsala Hana nezvyklou situaci a volně přešla k zajímavějšímu tématu, totiž kdo s kým bude sedět na maturitním plese u stolu. Katka ji nevnímala, jen vytřeštěně zírala před sebe, pak se zvedla a jako splašená se rozběhla k autobusové zastávce. Na poslední chvíli se prosmykla do autobusu a za půl hodiny už otvírala dveře od domu. V obýváku na pohovce ležela máma a její barva by se dala popsat jako bledě zelená. "Promiň, Katuško, já tě měla vyzvednout, ale udělalo se mi nějak špatně," poslední slova už máma cedila skrz zaťaté zuby a naléhavě se ubírala, či spíše pádila k nejbližší koupelně. Katka dosedla do křesla a na tváři měla blažený úsměv: "Mami, ty jsi těhotná?" zavolala směrem ke koupelně, odkud se ozývaly neblahé projevy silné žaludeční nevolnosti. "Bluee," zazněla odpověď, pak tekoucí voda a konečně se dveře otevřely: "Co tě to napadlo?" zeptala se máma nejistě a pak kývla: "Jo, jsem v 7. týdnu a nevím, co mám dělat. Nevím, jestli táta bude chtít třetího potomka, nevím, jak se na to budete koukat vy s Honzou a hlavně nepřežiju ty řeči Boženy!" shrnula mamka svůj velký problém z rána. "Tak jsem podrážděná, protože už nedokážu myslet na nic jiného, s tátou se hádáme, protože on si myslí, že jsem si našla nějakého… ehm… kamaráda, a on vůbec netuší, jak se mu to bojím říct," řekla a ztěžka dosedla na pohovku. "A navíc mi začalo být špatně, ale když zrovna nezvracím, tak konzumuju kyselý okurky. Už jsem spořádala předloňský a dnes ráno jsem se pustila do těch z loňska. Mohla bys mi jedny přinést, Kačenko?" Katka se beze slova vydala do sklepa a cestou vyřídila mobilem jeden důležitý telefonát…

Večer toho pondělka uprostřed března byl v příkrém rozporu s ránem: Táta se vrátil extrémně brzy domů a kromě Honzy přivezl ještě obrovskou kytici růží a velký neforemný balík, který jen obtížně vypáčil z auta.
Byla to opravdu luxusní dětská postýlka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama